Jsme ovlivňováni okolím. Na tom se asi všichni shodneme... Okolím myslíme televizi, zprávy, reklamu, noviny nebo internet. Projíždíme instagram, sledujeme videa na youtube. Lidem, kteří mají vysoký počet sledujících a vytváří určitou komunitu, přezdíváme influenceři. Známe si jejich vliv, vzhlížíme k nim a nebo je soudíme.
Uvědomujeme si vůbec sílu našich slov?
Myslím, že každý z nás je schopen na sobě najít nějakou vadu, nějakou nedokonalost, nebo "problém", který vznikl tak, že mu někdo prostě pověděl, že je to špatně. Snad každý z nás někdy zažil pocit, že tohle přeci nemůže nikdy zvládnout, protože mu někdy někdo řekl, že prostě není dost dobrý... U mě to bylo například moje tělo. Konkrétně nohy a břicho. Jako malá jsem ale měla i problém s nosem, protože se mi prostě nelíbil a nikdy nebyl "dost dobrý". Podobný problém mám třeba v sebedůvěře jako takové. Někdy o mně někdo prohlásil, že jsem úplně blbá a tak nějak se to táhne. Co chci ale říct je to, že nebylo důležité, kdo to prohlásil. Toho člověka si ve finále ani nemusíme pamatovat. Ale slova v nás tak nějak zůstávají. Když o vás někdo prohlásí, že nebudeme v tom, co děláme nikdy dost dobří, může nám to opravdu naší realitu dost nepříjemně ovlivnit.
A jsme u toho. Každý z nás se může stát tím někým, co někdy něco prohlásil. Není to ale jenom o tom, že bychom říkali samé špatné věci a lidé by si je pamatovali. Může to totiž fungovat i naopak. Když jsem měla špatné období, nevěřila jsem si, úzkost střídala strach z neúspěchu, neuvěřitelně mi pomohlo, když za mnou jeden človíček přišel a popřál mi hodně štěstí. Pro toho člověka to váhu mít třeba ani nemuselo. Ale pro mě bylo úplně strašně moc povzbuzující slyšet nějaká slova podpory a v tu chvíli mi to moc pomohlo.
Je na každém z nás, kterou cestou se vydá. Pokud se soustředíme jenom na to negativní a budeme takovým způsobem pohlížet i na ostatní, tak se nám to dříve nebo později vrátí. Nemusíme být zlí, nebo mít špatné úmysly, abychom v rozčílení plácli něco, co se člověka může dotknout. Myslím, že není důležité, abychom se hlídali 24/7. Abychom se navzájem kritizovat za to, co kdy komu ujelo. Ale mám pocit, že je čas od času dobré se nad věcmi zamyslet. Zamyslet se nad tím, jaké důsledky může mít slovo. Naše slovo. Jaký vliv máme my sami.
Běží 14. den mé výzvy, kdy se snažím dělat radost sobě a ostatním. A i tohle je jeden ze způsobů, kterými můžeme někomu vykouzlit úsměv na tváři. Pokud se vám líbí něčí úsměv, řekněte mu to! Pokud se vám líbí, jak hraje na klavír, nebo zpívá, povzbuďte ho. Usmívejme se na sebe trošku. :)